Ming je značka, která rozhodně budí emoce. Důvodů k tomu je spousta, od podivného hypu, který kolem ní docela nedávno panoval, až po poněkud „zvláštní“ zákaznickou podporu. Nicméně hodinky, ty u Ming dělají skutečně parádní. Důkazem jsou už „základní“ 17.09, které mám už pár let ve sbírce.
Hodinkový nadšenec se rozhodl stvořit vlastní značku
Mou pozornost si značka získala svým příběhem. Blázen, co roky fotil hodinky a sbíral je, se najednou rozhodl, že vytvoří svůj luxusní kousek. V Malajsii. Jenže jen na příběhu nezáleží, i když se kolem něho povedlo Thien Mingovi vytvořit docela slušný hype.
Ten v poslední době trochu ochladl, Ming už nejdou tak na dračku, jako před pár lety a rozhodně už nemají „investiční potenciál“, ale to je jedině dobře. S těmi parádními hodinkami se totiž může tím pádem seznámit širší publikum nadšenců.
Mně se Ming 17.09 podařilo koupit v době, kdy byly hodinky značky těžce dostupné zboží s nesmyslnými cenami na sekundárním trhu. Ale nekupoval jsem je kvůli zisku nebo hypu, který kolem značky panoval, ale především proto, že mě uchvátil jejich design. Ten je pro značku dost charakteristický a celkově nezvyklý a svůj.
Na první pohled normální, ale na druhý úplně jiné
V dnešní době, kdy se spousta hodinek podobá jiným, je tohle něco prostě jiného. Přitom stále v mezích relativně klasického provedení. Překvapuje mě, kolik věcí je tu vymyšleno jinak, člověk by si řekl, že to snad ani nemůže fungovat, jenže ono to prostě ladí. Relativně normální je tu snad jen samotné pouzdro, které má prostě klasický kruhový tvar. Ale dál už je všechno jinak.
Jen se podívejte na ty nožky: ano, ty můžete prostě jen milovat, nebo nenávidět. Já je miluju, jsou prostě cool, jiné, své a zároveň dodávají hodinkám trochu na výraznosti, opticky je malinko zvětšují. Přitom pouzdro má průměr 38 mm, pro mě naprosto ideál a řekl bych, že se i jako běžné 38mm hodinky nosí.
Je to třeba i díky relativně silnější lunetě, která má hezky oblý tvar. Díky tomu nepůsobí mohutně a humpolácky, jak by to jindy mohlo dopadnout. Pochválit musím celkové zpracování, leštěná luneta a vršek nožek ostře kontrastují s boky s jemným horizontálním brusem. Nožky mají navíc zespoda tvarování, které zlepšuje komfort nošení na ruce.
Indexy na ciferníku chybí, jsou zespodu sklíčka
Nožkami to ovšem jen začíná. Pak je tu samotný ciferník. Vínově červená barva není zdaleka tak výrazná a „divoká“, jak by člověk očekával, což je dobře, protože to dává prostor vyniknout reliéfu na vnitřní části ciferníku. Vnější část je hladká a nad tu vnitřní vystouplá, což dodává ciferníku na určité dynamice a plastičnosti.
Indexy pak na cifru chybí, protože je 17.09 mají namalované ze spodní strany sklíčka. Je to taková blbina, zase prostě něco jinak, co by možná mohlo být divné. Ale není. Funguje to skvěle. Jasná vnější linka s indexy, co vybíhají směrem ke středu, je nádherná.
A způsob, jaký sem místo indexu na třetí hodině zakomponovali logo značky, zaslouží potlesk. Je to prostě promyšlené a samozřejmě to dokonale ladí se skeletonovanými ručkami. Ty na první pohled možná vypadají trochu mohutně, ale hned při druhém pohledu si uvědomíte jejich lehkost. Celek pak v noci nádherně září, Ming tak můžete poznat „na sto honů“.
Absence sekundové ručky vás hypnoticky zklidní
Určitě jste si také všimli, že mezi ručkami chybí ta sekundová. Tohle rozhodnutí dodává hodinkám spolu s hezky plynoucím designem neuvěřitelně vyklidněnou atmosféru. Jistě znáte ten pocit, když se díváte na hodinky na zápěstí a pozorujete, jak sekundová ručka pluje po ciferníku kolem dokola. Jak hypnotické to umí být, jak si to umíte užít.
No a tady nic takového není a o to je to vlastně zajímavější. Když chcete pozorovat pohyb ruček, musíte se opravdu zastavit a na chvíli se zadívat. Ta nutnost soustředit se na minutovou ručku namísto sekundové všechno kolem tak nějak zpomalí a zklidní. Tyhle hodinky vám opravdu umožní si čas uvědomit. Jasně, ne že by neexistovalo nic podobného, ale v kombinaci s provedením ciferníku a ručiček je to jedinečný zážitek.
Má to ale tak trochu háček, kterým je v podstatě čitelnost a možnost seřízení hodinek. Ony indexy jsou tu totiž po pěti minutách a vzhledem k síle čar a ruček se samotné minuty odhadují trochu obtížně. Kdo vyžaduje přesné odečítání času, pro toho Ming 17.09 nejsou. Mně to spíš vadí ve chvílích, kdy je nařizuji. Když je chci mít seřízené jakž takž přesně, musím prostě počkat na nejbližší pětiminutovku, jinak to prostě trefuju od oka tak nějak plus mínus. Opět to ale ukazuje, jakou filosofii ty hodinky mají – klid, pohoda, nikam nespěcháme.
Rafinovaně utajené GMT
S tím souvisí strojek. Je to u Schwarz-Etienne přestavěná Sellita SW330-2, což je relativně běžný office-GMT strojek. Tady je ale zbavená dvou ruček a předělaná tak, že lze hodinovou ručičku nezávisle posouvat po hodinových skocích. Super pro rychlé nastavení lokálního času při cestování, ale také pro samotné nastavení hodinek. V první vytažené pozici se korunkou otáčením po směru hodinových ručiček šteluje ta hodinová (protisměr nedělá nic), v druhé se hodinky seřizují klasicky.
Tady jen malá poznámka ke korunce a její „akci“ – pro mé prsty je jako dělaná, ale kromě toho skoku hodinové ručky působí v ruce korunka při manipulaci (nátahu i seřizování) trochu moc měkkým dojmem bez jakékoli zpětné vazby. Někdo to tak má rád, já radši pod prsty cítím trochu akce strojku.
Právě tahle předělávka strojku tehdy značce trochu zavařila, když první verze dodaných hodinek ukazovali nesmysly. A prvotní reakce značky nebyla zrovna ukázkou prozákaznického přístupu. Nakonec se ale vše podařilo vyřešit a strojek je další drobnou neobvyklostí a zvláštností, kterou Ming u svých hodinek vrší jako patra dortu.
Nezvyklý detail najdete dokonce i na sponě řemenu
Kožený řemínek od Jeana Rousseaua je krásný, z počátku byl trochu nepoddajný, ale rychle se mi na ruku zformoval. Je pohodlný a má opět nezvyklý detail v podobě přezky, která se opět jen tak někde nevidí. Na první pohled mohutná, na druhý pohled z boku odlehčená ve stylu skeletonovaných ruček.
Já ovšem nejsem moc fanoušek kůže, takže jsem po docela dlouhém čekání pořídil od Ming i náramek. Jeho konce nesedí k pouzdru, je to univerzální náramek značky, takže je mezi pouzdrem a náramkem mezera. Obvykle mi něco takového vadí, ale tady to i díky zaoblení náramku je docela fajn, byť přiléhajícím náramkem bych rozhodně nepohrdl. S náramkem jsou hodinky na ruce celkově ještě výraznější než na kůži.
Všechno spolu dohromady skvěle funguje
Ming 17.09 rozhodně nejsou hodinky pro každého. Jejich nedostatky v zásadě souvisí s celkovým pojetím hodinek, takže mně nijak nevadí. Baví mě, jak je na nich spousta detailů úplně jinak, než je obvyklé. A baví mě, jak to spolu všechno skvěle funguje.
Na první pohled jsou sice Ming 17.09 své, ale vypadají tak nějak normálně, jejich zvláštnost a podivnost začne na povrch vyplouvat až při detailním pozorování. Jsou to rozhodně hodinky, u kterých za své peníze dostanete víc, než je obvyklé. Retail byl tehdy necelé 2 000 švýcarských franků bez daně, náramek stál dalších 600 franků bez DPH. Dneska už za ně z druhé ruky není nutné připlácet nad retail, o to lákavější jsou.