Máme za sebou hodinkově opravdu nabitý závěr roku. Po Salon Exceptional Watches proběhl i další vrchol české hodinkové sezóny: festival microbrandů Micro Praha. A tentokrát to bylo opravdu velké. Doslova. Je až neuvěřitelné, jak během roku taková akce vyspěla, dospěla. A jak si ji celá komunita, od vystavovatelů po návštěvníky, užila.
Loňské Micro Praha bylo doslova zjevením na hodinkové scéně. Že tu může v tak velkém rozměru zaujmout po SEWu i další hodinkový veletrh, v to možná nedoufali ani sami organizátoři. Ale zájem byl obrovský a tak se Bhanu a Ondra pro letošek podle toho zařídili. A vystřelili Micro Praha neskutečným způsobem vzhůru.
Obsah vlastně zůstal stejný: spousta (padesát!) značek na jednom místě, stovky a stovky krásných hodinek a dva dny, během kterých jsme je mohli my chronopacienti obdivovat. Ovšem forma, ta byla zcela jiná. Krásné prostory Fantovy budovy na pražském hlavním nádraží takové akci sedly opravdu dokonale.
Laťka je hodně vysoko
Těžko si představit, že by mohli kluci v budoucnu sehnat lepší místo. Takže držím palce, aby právě tady veletrh v budoucích letech vydržel. Myslím, že v tomto ohledu už se totiž není kam posouvat. Už třeba jen proto, že tohle byla snad první hodinková akce, kde vlastně bylo až překvapivě dobré světlo na focení. Ale i všechno ostatní bylo super: prostor jako takový, dopravní dostupnost, celé zázemí, možnost občerstvit se a podobně. Po různých veletrzích a konferencích jsem toho v životě nacestoval až až a tohle byla jedna z těch nejpříjemnějších akcí vůbec.
Strávil jsem na Micro Praha prakticky celou sobotu, přijel lehce po desáté, odjel někdy před pátou. A opravdu jsem si to užil. Návštěvnost byla z mého pohledu skvělá, přitom na rozdíl od loňska se nemusel nikdo nikde tlačit a vše působilo velmi komfortním dojmem. Návštěvníci a vystavovatelé se tentokrát nemuseli krčit nad nízkými stolky, i to pomohlo celkovou atmosféru doslova pozvednout. Ale jednu drobnou nevýhodu to mělo: ztížený přístup k hodinkám pro kolegy na vozíčku. Ti se s tím ale jistě dovedli poprat.
Festival originality
Obzvlášť když v téhle uvolněné atmosféře byli vystavovatelé snad ještě ochotnější a nadšenější ke sdílení svých příběhů, než tomu bylo vloni. Důkazem bylo i to, že někteří vystavovatelé jako by si nechali některé své novinky pro závěr letošního roku právě na Micro Praha. Ano, nikdo tu nepořádal žádnou velkolepou světovou premiéru. Ale hodinky jako Circula Facet, Echo/Neutra Rivanera, Serica Parade, nebo vylepšené Paulin Lume Modul (a jistě i spousta dalčích) spatřily světlo světa nedlouho před veletrhem. A Micro Praha byla v řadě případů vůbec první příležitost si novinky osahat.
Skladba značek mi přišla ještě pestřejší než vloni, navíc tu opravdu vynikla snaha značek o originalitu. Micro Praha je jasným důkazem toho, že nápadů je v hodinkové komunitě víc než dost a studnice asi jen tak nevyschne. Těch překvapení, a to velmi příjemných, tu byla spousta. Místní dobře znají Beemanův nezdolný přístup vyrobit úplně všechno vlastníma rukama a vyprávět o tom příběhy z dílny, z českých luhů a hájů ale byly k vidění i kreace Provoke a zajímavým směrem se, zdá se, posouvá i značka Robot.
Doslova objev letošního roku, Martin Design, už nadšencům „pod pultem“ ukazoval rendery, jak bude vypadat jeho další počin. V ostrém kontrastu s tím byl ale přístup osazenstva stánku Venezianico. Nevím, odkud se tam pánové vzali, ale z komunity nadšenců nejspíš ne. Na jejich zvláštní, neochotný a netaktní přístup jsem zaregistroval vícero reakcí. Naštěstí ale drtivě převládala pozitivita. Třeba u trochu bláznivých a vpravdě fascinujících Envision Prisma, co sedly na ruku málokomu, se rozhodně zástupce značky nevzdával a bral to s nadšením. Za srdce dovedly chytit i odvážné a na poměry microbrandů vcelku drahé kousky Arcanaut nebo Äonic.
Nadšení na obou stranách
Zájem fanoušků tomu odpovídal a vystavovatelé to dovedli ocenit. „Mám pocit, že v Česku se o naše hodinky fanoušci zajímají víc, než v Německu. Tam přemýšlí o velkých a známých značkách, ty menší se prosazují obtížně,“ přidal svůj postřeh Hansjörg Vollmer, majitel značky Aristo. „Za své nadšení pro hodinky se tu lidé rozhodně nestydí,“ hodnotil zájem Yu Ando, autor značky AndoAndoAndo. A pro některé vystavovatele byla akce i objevná. „Je to moje první akce v Evropě, kromě Británie. Spousta hodinek, které tu vidím na zápěstí návštěvníků, je pro mě nová, evropské značky tolik neznám,“ přiznal Ivan Chua, majitel značky Vario.
Osobně mě uchvátily už zmíněné Echo/Neutra Rivanera. Oblekové hodinky v titanu, lehoučké, s trochu „drsným“ nádechem, ale nádhernými leštěnými detaily a jemnou tloušťkou 5,9 mm (se sklíčkem, bez něj je to 5,5) jsou pro mě objevem veletrhu. Tohle je podobná kombinace elegance a „brutalismu“, jakou kdysi předvedl Cartier s jeho prvními Santos de Cartier, tedy klasickým modelem na náramku. Jen úplně jiná, svá. Čirá nádhera. Škoda, že jsem s pány u Echo/Neutra nestihl pokecat. Nabral jsem během dne celkem 10 rozhovorů a na některé vystavovatele, které jsem měl v plánu, prostě nedošlo. Škoda, třeba příště.
Nešlo odolat
Podobně mě mrzí, že jsem si po roce nezopakoval pokec s Ericem Yehem z Havaan Tuvali. Jeho nápady jsou opravdu neotřelé a veselé, vloni byla rozprava s ním jedna z těch nejzábavnějších a přitom i nejobjevnějších. Ale vynahradil jsem si to jinde: třeba u již citované dvojice Ivan Chua a Yu Ando, tedy majitelů značek Vario a AndoAndoAndo. Jejich kreativita, nadšení a otevřenost jsou neskutečně inspirativní. Nejspíš ještě víc, než samotné kousky, které nám nadšencům nabízí.
Možná i proto jsem „zhřešil“. Po hodinkách od Varia jsem pokukoval už nějakou dobu. A tady jsem jednoduše nemohl přátelské nabídce odolat a odnesl jsem si domů parádní fieldy 1945 D12. Ivan Chua tak přispěl k tomu, že v mé hodinkovnici, ve které jsem vloni touhle dobou velkým výprodejem udělal místo na 10 nových kousků (a zbylo mi jich tedy 14), teď v závěru roku už žádné místo nezbylo. Safra, já jsem fakt pacient.
A to bylo na Micro Praha samozřejmě k vidění spousta dalších věcí, co mě zaujaly. Zatímco anOrdain jsem zkoumal už na SEWu, tady jsem důkladně omrknul třeba nabídku Paulin. A rychle jsem pochopil, že jejich hodinky, i když opravdu mají s anOrdain trochu té společné DNA, rozhodně nejsou „náplastí“ do doby, než si budu moct anOrdain pořídit. Vůbec nic jsem nečekal třeba od Heinrich Helicoprion s ciferníky z kamenů, ale v reálu mě nadchly. Objevem pro mě byly třeba i fieldy od Sericy. Inu, asi budu muset v hodinkovnici udělat místo…
Velká fotogalerie
