Omega Seamaster Diver aneb 11 let s Bondovkami na ruce

Omegy Seamaster Diver 300 neboli bondovky zná v hodinkové komunitě každý. Má smysl o nich vůbec něco psát? Není to jen nošení dříví do lesa? Uvidíme. Co předcházelo pořízení prvních “lepších” hodinek? A jak se na ně dívám po jedenácti letech, co jsme spolu? Co jim za ty roky vytýkám, s čím jsem se smířil a co mě naopak pořád baví? Pojďme se podívat co se dá napsat o bondovkách po jedenácti letech od koupě.

Jak to všechno začalo

Moje první mechanické hodinky, které jsem si koupil v roce 2011 v Chronoshopu, byly Archimede Outdoor Sport a už je dávno vzal čas. Nasměrovaly mě na dlouhou a klikatou cestu objevování kouzla ozubených koleček, ale i náramků, řemenů a v neposlední řadě ručiček a rukou, které je nosí. Přesto jsem se ke koupi prvních dražších hodinek odhodlával dlouho. Obhájit si před sebou vydání tolika peněz za zbytnou věc jsem zpočátku nedokázal. A tak se doma točily levnější kousky a já do vyšších pater jen pošilhával.

Ale v jedné věci jsem měl jasno, pokud si jednou koupím drahé hodinky, budou to Omegy. Ta značka mě přitahovala od mala i v době, kdy jsem o hodinkách nic moc nevěděl. Možná to bylo tím, že Omegy byly v omezené míře dostupné i v totalitním Československu a platily za míru největšího luxusu.

Moje první Omegy: Speedmaster Reduced

O pár let později se na fóru chronomagu objevila nabídka koupit lacině starší Omega Speedmaster 3510.50.00 (Reduced Moonwatch) a já po nich skočil. Byl to můj nejhorší nákup v životě. V průběhu jediného roku prošly asi šestkrát servisem, padaly ručky, nenulovalo chrono. Celkově byly ve špatném stavu a dlouho trvalo, než se mi je podařilo dát do pořádku. Ztratil jsem z nich veškerou radost a zklamaně prodal. Na Omegu jsem nezanevřel, ale modul Dubois-Dépraz mi od té doby nesmí domů a iracionálně ani klasické Moony mě dodnes nedokážou nadchnout, což mě mrzí.

Pak to konečně přišlo

Jedno pozitivum ale ta nešťastná epizoda měla. Definitivně jsem se rozhodl, že potřebuji pořádné hodinky. Volba padla na Planet Ocean a začal jsem hledat, kde by se daly pořídit zánovní za dobrý peníz. Právě v tom čase jsem také poprvé zaznamenal nové keramické bondovky a zůstal u vytržení. Hluboký černý ciferník mě naprosto dostal. Jak mě klasické vlnky na ciferníku moc nebraly, tak tohle bylo skvělé.

Shodou okolností jsem měl možnost vidět je i naživo a požádal jsem majitele, pokud by se rozhodl Omegy prodat, ať se mi ozve. Moc šancí jsem tomu nedával, ale nabídka odkupu přišla nečekaně brzy a já jsem je konečně měl. Svoje první pořádné hodinky. Byly téměř nové, jedny z prvních u nás, bondovky s černým keramickým číselníkem – Seamaster Diver 300M 212.30.41.20.01.003. V té době běžně označované jako SMPc (Seamaster Professional a „c“ pro ceramic).

Proč se Bondovkám říká Bondovky?

Svoje jméno dostaly Bondovky podle filmu Golden Eye z roku 1995, ve kterém měl slavný agent 007 quartzovou verzi poprvé na ruce. Je vlastně překvapivé, proč se právě tyhle hodinky v českých luzích a hájích staly bondovkami? Vždyť původní Flemingův Bond nosil jen Rolex Submariner a ten filmový zase spoustu různých značek a modelů. A není vlastně tahle škatulka trochu na škodu, protože od nich čekáme určitou designovou stálost, podobně jako u Moonů a jen neradi snášíme změny? Kolik kritiky schytala má generace bondovek jen kvůli ciferníku bez ikonických vlnek.

Ciferník, ach ten ciferník

Hluboce černý keramický ciferník je přitom věc, která mě na hodinkách uchvátila před lety a které mě na nich baví dodnes nejvíc. Díky použitým materiálům nestárne a stále dokáže uchvátit. Dnes už je datový věnec v barvě cifru samozřejmostí, ale tehdy mě černá datumka hodně brala. Na jedničku je zpracování aplikovaných indexů a loga značky, drobně z plochy vystupují i všechny ostatní nápisy. Tuhle disciplínu zvládla Omega na jedničku a obstojí i v přímé konkurenci Grand Seiko kousků z mojí sbírky.

Ručky jsou skeletonizované, což je pro bondovky typický rys, i když z hlediska pravověrných potápek je to krok stranou, kvůli horší čitelnosti. Vše je samozřejmě schované pod safírovým sklem. To má čirý oboustranný antireflex. O jeho vnější vrstvu jsem měl zpočátku velké obavy. Ukázalo se, že zbytečně. Pár drobných škrábanců se samozřejmě po letech najde, ale dá to práci a rozhodně nijak neruší.

Zeleno-modrá lumi

Luminiscence na ručkách i ciferníku je díky použité Super-LumiNova dostatečná, možná na potápky trochu méně výrazná, zejména na ručkách. Hezký detail je použití zelené lumi pro minutovou ručičku a lumibod na lunetě. Hodinová ručička, vteřinovka a indexy jsou modré. Barevné rozdělení pomáhá nočnímu odečtu času a i dnes po jedenácti letech není ani nad ránem problém zjistit kolik je hodin.

Léty prověřené kompaktní pouzdro

Tady by stačilo asi napsat, že bondovky jsou sakra pohodlné hodinky a u toho skončit. Zkusím ale přece jen zopakovat pár dobře známých faktů. Pouzdro má velmi příjemných 41mm, což je pro divery rozumný univerzál vhodný téměř na jakékoliv zápěstí. Výška hodinek je sice 13,1mm, ale Omega doslova čaruje, protože hodinky se skvěle nosí a na ruce působí jako příjemně nízké.

Keramická luneta s tekutým kovem

Jedním z dalších tradičních prvků celé Seamaster Diver 300 řady je tvar lunety a ochrany korunky, které do sebe opticky přechází a pomáhají navodit kompaktní dojem. Daní za to je opticky menší korunka a horší úchop lunety, které se například v rukavicích neotáčí zrovna snadno.

Vložka lunety je stejně jako ciferník keramická s frézovanou stupnicí vyplněnou nitridem chromitým (CrN). Ani po letech na ní není jediná stopa poškození.

Zbytečný heliák?

Často diskutovaný je ruční héliový ventil (pro neznalé například zde). Řada lidí namítá, že na hodinkách této úrovně je buď zbytečný, nebo by mohl být automatický a je ošklivý. Tady jdu proti proudu, ale mě se na hodinkách líbí, nemá pro mě žádný význam, ale bondovky by bez něj ztratily část kouzla.

Umělecké dílko, pardon dýnko

O dýnku se žádná diskuze vést nedá. V kategorii plných dýnek Omega prostě kraluje a já jsem asi neviděl řemeslně lépe zpracovaný zadek hodinek. Rytina je výrazně plastická, hluboká, složená z leštěných a broušených ploch a přitom celkově oblá, na ruce o ní nevíte. Klobouk dolů.

Poslední koaxiální ETA

V současné době používá Omega ve svých tří ručkových automatech stroje z rodiny Omega 8500. Jde o plně inhousové kalibry s koaxiální výpustí setrvačky. Moje hodinky jsou poslední z předchozí generace strojků z rodiny Omega 2500. Jde o modifikovanou ETA 2892-A2 vylepšenou právě o koaxiální výpusť.

V počátcích se toto řešení potýkalo s celou řadou problémů, proto ho Omega několikrát vylepšovala až do varianty 2500d, která je naprosto spolehlivá a robustní. Hodinky prošly po sedmi letech pouze preventivním servisem a i přesto, že toho se mnou spoustu zažily, je přesnost příkladná a nikdy jsem nemusel řešit nejmenší zádrhel.

Vše skvělé, až na ten náramek

Přiznám se rovnou, s ikonickým náramkem, hanlivě přezdívaný „buznatah“ jsem se nikdy úplně sžít nedokázal. Ještě bych mu odpustil devadesátkovou estetiku a zbytečnou nazdobenost, ale vadí mi stálá šířka 20mm. Z estetických i praktických důvodů prostě preferuji zužující se náramky. Navíc ta nazdobenost po letech nasbírala spoustu šrámu a bohužel není z těch, které šrámy sluší.

Zpočátku jsem ho jako součást celých hodinek tiše toleroval. Pak jsem spustil zběsilé hledání alternativ v podobě originálních i neoriginálních gum, NATO strapů a celé řady řemenů. Ač mám některé kombinace celkem oblíbené, bondovky nejsou na tohle hraní ideální hodinky a ocel k nim sedí nejvíc.

V současnosti je nosím téměř výhradně na náramku a to i díky sponě s mikroregulací (patří správně k modelové řadě Omega PO), která se dala dokoupit (tehdy za směšné peníze okolo 3.500,- Kč) a už další experimenty dělat nebudu. Nicméně náramek je pro mne nejslabší místo hodinek, kéž by měly oyster

Spolu do další jedenáctiletky

Omegy patří mezi stálice mé hodinkové kolekce. Vlastně kvůli nim jsem začal hodinky systematicky fotit a učit se, jak na to. Všechny fotky k článku jsou historické a vznikaly v průběhu let. Ani jsem nikdy vážně neuvažoval o prodeji (i když mě to párkrát napadlo) a myslím, že budou mezi těmi kousky, které zůstanou i nadále. Občas je půl roku nevezmu na ruku, v pravidelném nošení je vystřídaly aktuálně hlavně GS SBGA229, ale vždycky, když je po čase nasadím, tak mi dělají radost a myslím, že budou i nadále.