Hanhart PIONEER Preventor HD12: tvrzené univerzálky

Jakýmsi etalonem jednoduchých hodinek je Rolex Explorer, který jasně stanovuje pravidla, jak by měly takové univerzálky vypadat: Spíše menší hodinky na kovovém náramku, které ale snesou i nějaký ten řemen pro formálnější příležitost. Ciferník by měl být černý, s perfektní čitelností a od pouzdra se očekává zvýšená odolnost pro sportovnější využití. Jsou to hodinky, které typově doporučuji nováčkům a přátelům. Těm, kteří nehodlají doma hromadit spousty hodinkových podivností, ale chtějí si hodinky koupit a nosit.

Čím nudnější, tím univerzálnější

Já sám jsem ale klasické univerzálky, kromě krátké epizody s Tudor BB36, vlastně nikdy neměl. Možná jsem se jim vyhýbal s podvědomou obavou, že se celé moje hodinkové hledání ukáže zbytečné, možná mně přišly trochu nudné. Teď jsem ale udělal – alespoň na nějaký čas – výjimku. Pojďme se podívat, čím mě hodinky s nepřátelsky dlouhým jménem Hanhart PIONEER Preventor HD12 přesvědčily.

Pilotní chronografy z Černého lesa

Hanhart je tradiční výrobce hodinek, který sídlí v německém Černém lese v obci Gütenbach. Charakteristické jsou v jeho produkci zejména pilotní chronografy, pro které je často typický červený pusher stopek. O jednom z klasických modelů (417 ES) se před časem rozpovídal Matouš. Kromě chronografů, najdeme u Hanhartu samozřejmě i tříručky. Převážně jde opět o pilotní modely, ale před nedávnem byly představené i potápky FLY NAVY Aerosphere a posledním přírůstkem jsou právě univerzálky s pilotní DNA, PIONEER Preventor HD12.

Skvělá čitelnost s vintage nádechem

Jak už jsem zmiňoval, typickým znakem univerzálek je dobrá čitelnost. Tuhle kategorii zvládají nové Pioneery na výbornou. Matný, temně černý ciferník doplňují relativně velká čísla indexů, psaná klasicky hanhartním vintage fontem. Čísla jsou tištěná s aplikovanou Super-LumiNovou.

Vnější okruží pak doplňuje jemná linka vteřinových indexů, ta už je bez luminiscence. Krom indexů najdeme na ciferníku jen logo, vyvedené v tradičním původním Hanhart fontu a ve spodní čtvrtině titěrný název modelu.

Ve vintage stylu jsou kromě použitého fontu indexů i ručky. Tvar připomínající katedrálová okna se typicky používal u kapesních a později vojenských hodinek. Ručky jsou stříbrné a také vyplněné Super-LumiNovou. Vteřinová a minutová ručka jsou, pro přesný odečet času i při pohledu pod úhlem, ohnuté směrem k ciferníku.

Hanhart se chlubí skvělou čitelností v noci, ale použitá technologie luminiscence na ciferníku má své limity. Vrstva lumi není příliš silná, takže relativně rychle slábne. Brzy se také projeví rozdíl ve vrstvě luminiscence na ručičkách a ciferníku, takže napohled je lumi trochu nerovnoměrná.

Hodinky jsou nicméně s trochou snahy čitelné i nad ránem, jen neočekávejte výraznou svítivost, typickou pro potápěčské hodinky. Ciferník pak kryje safírové sklo s vnitřní antireflexní úpravou, která skvělé čitelnosti výrazně napomáhá.

Tvrzené pouzdro a méně tvrzený náramek

Hlavním tahákem nových Pioneerů jsou materiály použité na pouzdro hodinek. Jde o speciální slitinu uhlíkaté oceli označovanou Hanhartem jako HD12. Při zachování vysoké odolnosti vůči korozi je zároveň velmi tvrdá a navíc na povrchu ošetřená čirým PVD.

Celková tvrdost pouzdra pak odpovídá 1200 Vickersům (oproti cca 220 Vickersům bežné oceli). Podobnou technologii používá například Sinn u svého Tegimentu. Povrchová úprava pouzdra je broušená, boky mají brus podélný, svrchní strana decentní kruhový.

Pouzdro má v průměru 39 mm, výšku 10,5 mm a velmi krátké nožky (Lug to Lug: 46 mm). Šroubovací korunka je leštěná, signovaná písmenem H z historického loga značky. Vodotěsnost pouzdra je solidních 15 bar/15 ATM podle DIN 8310.

Bohužel náramek z oceli HD12 vyrobený není, na jeho vytvrzení je použita pouze PVD vrstva. To má za následek nižší tvrdost na úrovni 1000 Vickersů a mírně odlišnou barvu oceli. Navíc má vertikální brus narozdíl od kruhového brusu pouzdra. To způsobuje odlišný lom světla a náramek s pouzdrem k sobě úplně 100% neladí, nicméně jde o drobný rozdíl.

Jinak je provedení náramku příkladné. Jednotlivé články mají šroubovací spoje a spona je solidně provedená s gravírovaným logem. Vzhledem k cenové úrovni hodinek nepřekvapí absence mikroregulace, doladění délky náramku je ale ve sponě možné. Trochu navíc je zde potápěčská extenze, protože v tomto případě opravdu nejde o hodinky, které si budete natahovat přes neopren. Kdyby tady Hanhart nějaké to euro ušetřil, asi by se nikdo nezlobil. Příjemné je použití rychlostěžejek, které usnadňují práci při výměně náramku za řemen.

Spolehlivý pohon pod plným dýnkem

Srdcem hodinek je klasická Sellita SW 200, která je modifikovaná pro verzi bez datumového věnce. Korunka tak má pouze dvě polohy, při seřizování není třeba projít přes pozici pro nastavení data. Od Hanhartu je sympatické, že nám nenutí pohled na běžný stroj a místo podbízivého průhledu nabízí solidní pevné dýnko s velmi pěkně zpracovaným jménem značky. To je, stejně jako na ciferníku, vyvedené v historickém fontu a na rozdíl od matného dýnka je leštěné.

Oblíbená hra s řemeny

Hodinky se kromě černé, vyrábí ještě v modré variantě, tam už jde ale o krok stranou od deklarované univerzálnosti. Já jsem volil černou i kvůli výrazně větší kompatibilitě s celou řadou různých řemenů. K jejich střídaní Hanhart přímo vybízí. Přímo v základu můžete hodinky pořídit ve variantě na koženém řemínku s podložkou. Pokud zvolíte ocelový náramek, díky obvyklé rozteči 20 mm a vyloženě neutrálnímu barevnému podání ciferníku je možné na hodinky nasadit téměř jakoukoliv variantu řemene.

Povedený univerzál za rozumnou cenu

I když hodinkám pár drobností vytýkám, celkově považuji „Expy“ od Hanhartu za velmi povedený počin. Za cenu pod třicet tisíc (přesně 29.870,- Kč na oceli a 24.870,- Kč na řemenu) dostanete svébytné hodinky pro každou příležitost. Bonusem je tvrzené pouzdro a velmi solidní vodotěsnost. U nás hodinky prodává Chronoshop, kde je navíc koupíte o kousek laciněji, než přímo na stránkách výrobce.